Průmyslové dědictví - předměty programu

Výuka se zaměřuje na dovednosti ve všech jazykových oblastech, akcentována je schopnost komunikace (mluvené i písemné) pro akademické účely, dále je zahrnuta odborná technická angličtina a základní útvary odborného stylu. Úroveň zkoušky dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky ERR je B1-2, kurz je veden na této úrovni. Probírané písemné útvary: - strukturovaný životopis, - průvodní dopis k CV při odpovědi na inzerované volné pracovní místo, - stručná žádost o grant, - abstrakt odborného článku, přečtení (a předložení u zkoušky) cca 150 stran technického textu, včetně článků z odborných periodik a konferenčních materiálů.

Garant a vyučující: PhDr. Irena Tyslová, 100 %, VŠE Předmět přináší informace o nástrojích převážně z oblasti pedagogiky, sociologie i managementu inovací, které umožní studentům vytvořit podmínky k úspěšnému zapojení nových či rekonstruovaných budov do společenských vztahů. Jedná se nejen o využití budov, ale hlavně o jejich přijetí veřejností. Studenti budou seznámeni s didaktickými postupy užívanými v oblasti tzv. in-formálního vzdělávání, založených na principech osobní zkušenosti jako klíčového nástroje, i s jejich evaluací. Další klíčový diskurz – sociologický, přinese seznámení s teoriemi tvorby kolektivní paměti, kulturní paměti a míst paměti, a to včetně příkladů jednotlivých nástrojů napomáhajících jejich zpevnění. Opominuta nebude ani významná role médií. Konečně budou studenti seznámeni s principy managementu inovací, předně pak s participativními metodami, umožňujícími vytvořit a vybrat řešení přinášející rovnováhu mezi architektonickou inovaci a požadavky veřejnosti. Kurz se zaměřuje na rozvoj invence, zejména cestou zpracování konkrétních praktických případů, směřuje k samostatnosti studenta a ke kreativnímu uplatnění znalostí a dovedností získaných během dosavadního studia.

Student si v předmětu osvojí základy industriální archeologie, interdisciplinárního oboru, který zkoumá, eviduje, inventarizuje a chrání doklady hmotných i nehmotných dokumentů, artefaktů, stratigrafií a struktur, lidských sídel a krajin, jež vznikly pro průmyslové procesy či jako jejich důsledek. Metody zkoumání se netýkají jen průzkumů krajiny, sídel a jednotlivých objektů, ale v souvislosti s historií techniky i pracovních a výrobních postupů, které zpětně podobu krajiny, sídel a objektů ovlivňovaly. Hlavním tématem industriální archeologie je průmyslové dědictví, definované Chartou průmyslového dědictví (publikované organizací TICCIH v roce 2003 ad. dokumenty). „Průmyslové dědictví je tvořeno pozůstatky industriální kultury, které mají historickou, technologickou, sociální, architektonickou nebo vědeckou hodnotu.“ V rámci interdisciplinární interpretace se industriální archeologie zabývá i studiem raně industriálních technik, technologií, výrobních zařízení a objektů z období industriální revoluce i epoch bezprostředně následujících. Stěžejní témata předmětu: Definování hodnot průmyslového dědictví Otázky právní ochrany průmyslového dědictví jako nedílné součást kulturního dědictví Současná interpretací průmyslového dědictví, v níž se akcentují aktuální otázky jako: veřejný prostor, kulturní turismus nebo sociální aspekty Otázky různých možností zachování průmyslového dědictví především formou nového využití Význam vzdělání, výchovy, propagace a popularizace průmyslového dědictví Mezinárodními dokumenty a instituce zabývajícími se průmyslovým dědictvím Seznámení se základní literaturou v oboru (zejména anglickou) Obsahem zkoušky a elaborátu jsou jak tyto obecné znalosti, tak vybrané téma vztahující se přímo k doktorandem zkoumanému předmětu.

Studium praktické i teoretické orientace v prostoru (v divadelních i nedivadelních prostředích) a souvislostech.Otevírá se pro zájemce o mezioborovou laboratoř na pomezí žánrů a stylů. Má v úmyslu přesáhnou divadelní tvorbou k jiným profesím a dovednostem. Proto se během studia lze potkat s odbornostmi a odborníky nejen z oblasti divadla, výtvarného umění, designu a architektury, ale i z oblasti sociologie, medicíny a náboženství.

Předmět je zaměřený na opuštěné výrobní a technické stavby, vnímané jako významnou část průmyslového dědictví, a na možnosti jejich nového využití pro aktuální potřeby. V úvodu je představen sortiment výrobních a technických staveb na našem území, včetně jejich hodnocení ve vztahu k umístění, k původní technologii, době jejich vzniku a schopnosti přijmout nové využití. Hlavní část předmětu je věnovaná možnostem alternativního využití opuštěných průmyslových objektů, s důrazem na konverze. Konverze – využití staveb pro nové, nejčastěji neprůmyslové funkce - jsou klasifikovány podle různých hledisek (urbanistických, architektonických, technických, historických), ale i podle různých forem využití (od dočasných a alternativních nízkozásahových využití, aktivit místních komunit až po transformační developerské projekty). Jsou představeny realizované projekty, naše i evropské, s důrazem na vztah mezi charakterem původního objektu a nové vložené funkce, ale i na míru a užitečnost zásahů do původní stavební substance. Pozornost je věnována rovněž vlivu individuálních vlastností jednotlivých staveb, kontextu, okrajových podmínek, dochovaného stavu aj. na možnosti nového využití. V přehledu jsou uváděny i možné zdroje a alternativy financování podobných projektů a jejich vztah k majetkoprávní situaci a platné územně plánovací dokumentaci.

Předmět je zaměřen na poznání historie a problematiku ochrany specifického úseku fondu kulturních památek a to památek vědy, výroby a techniky, které také zkráceně označujeme jako technické památky nebo technické dědictví. Stručně se dotkne historie jejich vývoje, jejich postavení v rámci výkonu památkové péče, jejich obnovy, konzervace. Cílem kurzu je zprostředkování základního poznání o možnostech ochrany technických objektů a areálů s důrazem na uchování jejich památkové podstaty. V návaznosti na současný vývoj tohoto oboru památkové péče na vzorových příkladech poukáže na problematiku historie ochrany, forem ochrany s vysvětlením platné legislativy a členění výrobních odvětví. Dotkne se aktuálních otázek kvalifikovaného doplňování památkového potenciálu v souvislosti s probíhajícími výzkumy, které jsou směrovány k podchycení stavebního fondu z industriálního období. Stručně se dotkne problematiky zachování movitého fondu technického dědictví, který je jejich nedílnou součástí Budou prezentovány přístupy památkové péče ve vztahu k navrhovaným památkám technického charakteru v ČR na Seznam světového dědictví UNESCO v návaznosti na adekvátní zahraniční příklady.

Přednášky se dotýkají problémů architektury, vlivu techniky a vznikajících technologií na její půdorysný, prostorový a vizuální koncept. Jsou doplněny o teoretické koncepty architektury a urbanismu, jež byly ovlivněny vznikem nové společnosti, jejím racionalismem a pragmatismem. Výklad světových dějin architektury na pozadí společenských a ekonomických proměn od Velké francouzské revoluce po současnost. Přednášky jsou doplněny i informace o vlivu rozvoje průmyslu a techniky na výtvarné umění. Témata: - Teorie a praxe architektury Velké francouzské revoluce – východisko pro progresivní i konzervativní revoluce dvacátého století. - Průmyslová revoluce a její vliv na formaci půdorysu města, vznik předměstí a počáteční chaos industrializace, idealistické vize, sociální utopie a reformace, sociální nepokoje. - Zobrazení průmyslové revoluce a průmyslových postupů ve výtvarném umění. - Arts and Crafts – hnutí uměleckých řemesel – reformační snahy zaměřené proti průmyslové výrobě, pokusy o návrat k řízené rukodělné práci, nová estetika a její vliv na evropskou kulturu. - Proměna a přestavba půdorysu města v druhé polovině devatenáctého století, vznik metropole a nové teorie moderního urbanismu, spjaté s bouřlivým industriálním rozvojem ve světě. - Nové technologie a jejich vliv na estetiku a prostorový koncept architektury v devatenáctém a dvacátém století. - Teoretický koncept modernismu, jeho vazby na industrializaci, typizaci, standardizaci a prefabrikaci. Ideál standardu a představa o výlučnosti poslání architekta a inženýra. Tendence řešit sociální problémy společnosti pomocí moderní architektury a urbanismu. - Soudobé technologie, přechod k informační společnosti a jejich vliv na podobu architektury a výtvarného umění.

Cílem předmětu je poskytnout studentům přehled o vývoji problematiky regenerací brownfieldů skrze zahraniční zkušenosti a umožnit tak srovnání podmínek pro řešení regenerací v České republice. V první části předmět přinese seznámení s historickým vývojem veřejných politik regenerací v západoevropských státech, zejména v Anglii a Francii. Popis se bude opírat o vysvětlení metod řízení, použitých nástrojů a dalších ovlivňujících podmínek. Po získání přehledu o zahraničních přístupech budou studenti seznámeni se situací v České republice a s perspektivami jejího vývoje. Přednášky budou doplněny konkrétními příklady projektů regenerací, které budou ilustrovat výše uvedené druhy politik a různou formu spolupráce veřejného a soukromého sektoru. Budou představeni hlavní aktéři projektů, strategické dokumenty, zdroje financování a další nástroje řízení operací. Pokud existuje dostatečný odstup od realizace jednotlivých operací či projektů, bude prezentován jejich dopad na místní rozvoj a prostředí. V některých případech bude možné diskutovat i o udržitelnosti uvedených příkladů. Poukážeme na roli průmyslového dědictví v určování budoucího charakteru rozvoje.

- Původ, okolnosti a smysl vzniku SHP - krátký nástin v milnících - SHP jako proces a jako elaborát - stupně podrobnosti, součásti, specialisté. - SHP jako obor základního i aplikovaného výzkumu - SHP jako mezioborová a mezní disciplína, mající výstup pro badatelskou zobecňující rovinu pro poznání dějin architektury a jednak výstup praktický, směřující ke kvalifikované obnově historického stavebního díla. - Nezbytná mezioborová spolupráce s archeologií a průzkumem restaurátorským - Stavba jako významný historický výpovědní pramen hmotné povahy. Následuje seznámení se základním spektrem písemných pramenů ( přednáška M. Ebel). - SHP jako nezbytný podklad pro kvalifikovanou opravu historického objektu. Příklady aplikace výsledků SHP pro řešení statiky aj. úloh v procesu projektování. - SHP jako proces záchrany informací a pomůcka pro kvalifikované a památkově šetrné řešení problémů při procesu stavby. - 1-2 exkurse a poté praktická úloha studenta ve vztahu k tématu jeho disertace.

Předmětem výuky je seznámit studenty s oborem teorie jako metodickým nástrojem interpretace architektury a stavební kultury obecně, respektive názorové reflexe na ní. Současná metodika, úzce propojovaná s filosofií, sociologií a jinými humanitními obory se věnuje problémům výkladu v těchto názorových proudech: - Modernismus vycházející s teoretických podnětů významných představitelů architektury dvacátého století (Le Corbusier, Walter Gropius, Siegfried Giedion, Mies van der Rohe, Kenneth Frampton, Ignasi de Sola Morales, ...) - Sémiotika, nauka o znaku, která se opírá o výklad založený na metodickém vkladu W.Morrise, F.de Saussure, rozvinutá teoreticky v architektuře Ch.Jencksem. - Fenomenologie jako alternativní způsob interpretace architektury, vycházející z filosofie E.Husserla a M. Heideggera, široce uplatněná metodologicky v teorii K.Lynche a především Ch.Norberga Schulze. Je přínosná zejména svým chápáním architektury jako součásti existenciálního a žitého prostoru. - Ikonologie, zabývající se symbolikou a významovostí stavebního díla (E. Panofsky, M.Chadraba) - Architektura a informatika, tendence, která se opírá o recentní poznatky vztahu architektury a digitálního věku a formuje teoretické základy výkladu architektury na prahu 21. století (W. Maas, Rem Koolhaas, BIG apod.) - další témata: architektura a veřejný prostor, scénologie, architektura a výtvarné umění Všechny tyto metodické přístupy jsou konfrontovány s dostupnou teoretickou literaturou, na jejímž základě studenti zpracovávají vybraný objekt stavebního díla - architektury formou teoretické eseje, který má vztah k jimi zpracovávané doktorské práci.

Předmět představí industriální rozvoj českých zemí v komparaci s evropskými zeměmi na technickém a průmyslovém boomu dlouhého 19. a krátkého 20. století. Upozorní na krizové momenty v technických a ekonomických souvislostech. Zhodnotí možnosti dědictví tohoto nebývalého rozvoje nejen technických a průmyslových oborů, ale i jejich vlivu na dobovou společnost. Porovná dědictví této doby v českých zemích a v zemích EU. Probíraná témata: Doly a kovy: uhlí, železo a ocel - těžba nerostných surovin atd. Tovární komíny – svědkové parního rozvoje (úsporné a adaptivní opětovné použití tepelných elektráren). Nové funkce pro staré továrny - novým životům dávají smysl staré průmyslové budovy - respektovat jejich dědictví a jejich obraz. Nebezpečné průmyslové areály (požáry, chemické zamoření, výbuchy…) - životní prostředí a bezpečnost z energetického hlediska. Podnikové kulturní dědictví (tvůrčí průmysl) – jejich energetické zdroje. Energie a hnací síly - od mlýnů až po jadernou energii. Krásna malých vodních elektráren – jejich původ a nové užití po energetické krizi 80. let 20. století. Městské prostředí – asanace, plynovody, vodovody, kanalizace, elektřina, pošta, telegraf a telefon (PTT), ... a mnoho dalších prvků charakterizujících městské prostředí. Vznik sítí (elektrifikace) a jejich ovlivnění městského i venkovského prostředí. Elektrická síť: od mystického propojení ke komunikačním strategiím. Cestování a doprava, jak se lidé a zboží pohybují - na zemi, na vodě a ve vzduchu - překračují hranice bez obtíží, ovlivňují krajinu (elektrifikace železnic) – nové pohonné hmoty. Zrychlení pohybu (čas v komunikacích a ve společnosti) – od parních vlaků po rychlovlaky (TGV - turbo vlak s plynovými turbínami a s vývojem pantografu s dvojitým vychylováním, který napájel nově TGV v roce 1981) Legenda Concorde – nové způsoby užití paliv (jako chladicí médium) – akceptace nadzvukových strojů v městském a vesnickém prostředí (2. března 1969/21. ledna 1976 - 24. října 2003) Průmyslový turismus po energetických zdrojích.

Komunikace je základním principem a funkcí města - v historickém stejně jako v urbanistickém smyslu. Veřejný prostor je platformou této komunikace: fyzický veřejný prostor ulic, náměstí, budov a pozemků, přístupných veřejnosti - a virtuální veřejný prostor médií. Komunikace komplexních urbánních hodnot ve vitálním veřejném prostoru je základnou udržitelného rozvoje města. Seminář popisuje souvislosti a procesy rozvoje - nebo úpadku urbánních lokalit v kontextu udržitelného rozvoje tak zvaného vystavěného prostředí a objasňuje jejich komunikativní povahu. Příklady lokalit, které se nedokázaly rozvíjet udržitelným způsobem nebo takovou schopnost pozbyly, jsou východiskem nového pohledu na udržitelný rozvoj vystavěného prostředí a na jeho základní principy. Fenomén urbánní komunikace ve smyslu střetávání společensko-kulturních sil a zájmů, přenosu a přivlastňování materiálních, sociálních a kulturně-civilizačních hodnot obrací pozornost k veřejnému prostoru, k jeho rolím a typům a k jejich fungování. Seminář vysvětluje funkce a typy fyzického veřejného prostoru.

Předmět vyučovaný výhradně v angličtině studenty seznámí se strukturou odborného technického článku, gramatickými a stylistickými aspekty odborného textu a procesem tvůrčího vědeckého psaní od přípravy rukopisu až po jeho publikaci (výběr časopisu, podání článku a recenzní řízení). Pozornost bude také věnována efektivnímu vyhledávání a zpracování zdrojů v síťovém prostředí, práci s knihovními, open-access a jinými specializovanými zdroji a nástroji, citacím a publikační etice. Součástí předmětu je i seznámení s citačními manažery, manuály stylu, typografickými zásadami a nástroji pro přípravu odborného textu v LaTeXu. Budou též zmíněny základní pojmy z oblasti bibliometrie a popsány postupy používané při hodnocení vědeckých výsledků.

Předmět vyučovaný výhradně v angličtině studenty seznámí se strukturou odborného technického článku, gramatickými a stylistickými aspekty odborného textu a procesem tvůrčího vědeckého psaní od přípravy rukopisu až po jeho publikaci (výběr časopisu, podání článku a recenzní řízení). Pozornost bude také věnována efektivnímu vyhledávání a zpracování zdrojů v síťovém prostředí, práci s knihovními, open-access a jinými specializovanými zdroji a nástroji, citacím a publikační etice. Součástí předmětu je i seznámení s citačními manažery, manuály stylu, typografickými zásadami a nástroji pro přípravu odborného textu v LaTeXu. Budou též zmíněny základní pojmy z oblasti bibliometrie a popsány postupy používané při hodnocení vědeckých výsledků.