Anotace:
Předmětem výuky je seznámit studenty s oborem teorie jako metodickým nástrojem interpretace architektury a stavební kultury obecně, respektive názorové reflexe na ní. Současná metodika, úzce propojovaná s filosofií, sociologií a jinými humanitními obory se věnuje problémům výkladu v těchto názorových proudech:
- Modernismus vycházející s teoretických podnětů významných představitelů architektury dvacátého století (Le Corbusier, Walter Gropius, Siegfried Giedion, Mies van der Rohe, Kenneth Frampton, Ignasi de Sola Morales, ...)
- Sémiotika, nauka o znaku, která se opírá o výklad založený na metodickém vkladu W.Morrise, F.de Saussure, rozvinutá teoreticky v architektuře Ch.Jencksem.
- Fenomenologie jako alternativní způsob interpretace architektury, vycházející z filosofie E.Husserla a M. Heideggera, široce uplatněná metodologicky v teorii K.Lynche a především Ch.Norberga Schulze. Je přínosná zejména svým chápáním architektury jako součásti existenciálního a žitého prostoru.
- Ikonologie, zabývající se symbolikou a významovostí stavebního díla (E. Panofsky, M.Chadraba)
- Architektura a informatika, tendence, která se opírá o recentní poznatky vztahu architektury a digitálního věku a formuje teoretické základy výkladu architektury na prahu 21. století (W. Maas, Rem Koolhaas, BIG apod.)
- další témata: architektura a veřejný prostor, scénologie, architektura a výtvarné umění
Všechny tyto metodické přístupy jsou konfrontovány s dostupnou teoretickou literaturou, na jejímž základě studenti zpracovávají vybraný objekt stavebního díla - architektury formou teoretické eseje, který má vztah k jimi zpracovávané doktorské práci.