Základní motivací tohoto studijního programu Stavební inženýrství – materiály a diagnostika staveb je připravit studenty pro uplatnění zejména v praktické oblasti stavební praxe a poskytnout jim široký rozhled a významný základ pro jejich následné uplatnění. Seznámit je nejen se základními tradičními znalostmi, principy a metodami, ale též s nejnovějšími trendy v dynamicky se rozvíjejícím oboru.

Cílem studia je výchova vysoce kvalifikovaných odborníků v oblasti materiálového inženýrství a diagnostiky staveb. Studium přináší rozsáhlé a hluboké poznatky o struktuře, vlastnostech, technologii výroby, chování materiálů, o vlivu materiálů na životní prostředí, o způsobech navrhování a zkoušení materiálů, o poruchách staveb, způsobu diagnostikování těchto poruch a také o vhodných řešeních diagnostikovaných problémů, například s ohledem na památkové objekty či ekologii. Studium přináší kromě klasických tradičních poznatků a přístupů i znalosti v oblasti nejnovějších trendů -„smart“ materiálů, technologií, diagnostik a měřících technik.

Jedním ze základních principů strukturovaného studia programu Stavební inženýrství – materiály a diagnostika staveb na Fakultě stavební ČVUT v Praze je komplexně navržená struktura povinných a povinně volitelných předmětů, v rámci kterých získávají studenti znalosti v základních teoretických předmětech profilujícího základu a předmětech profilujícího základu. Dále si pak v rámci studia mohou prohlubovat své znalosti volbou předmětu ze skupiny povinně volitelných předmětů, které jsou komplementární k povinnému kmeni a umožňují individuální rozvoj s významným praktickým dopadem.

V rámci 1,5 letého magisterské studium programu Stavební inženýrství – materiály a diagnostika staveb se studenti seznámí s předměty z oblasti materiálů a materiálových věd (materiálové inženýrství, degradace stavebních materiálů, dřevo a materiály na bázi dřeva, silikátové materiály, základy fyzikální chemie, moderní materiály), s předměty zabývajícími se technologiemi a návrhy materiálů (moderní metody navrhování stavebních materiálů, technologie výroby stavebních dílců, víceúrovňový popis cementových kompozitů), dále diagnostikou a zkušebnictvím (měření materiálových parametrů, zkušebnictví a kontrola jakosti, diagnostika inženýrských konstrukcí, měřicí metody v diagnostice), modelováním fyzikálních problémů a vyhodnocováním dat (modelování kompozitních materiálů, přetváření a porušování, transportní procesy v materiálech) a i laboratorní technikou (elektrické měřicí přístroje). V ne poslední řadě jsou také zařazeny předměty s dopadem environmentálním a ekonomickým (pokročilé materiály pro stavební praxi, trvale udržitelné stavební materiály).