Profesně se prof. Dr. Ing. BOŘEK PATZÁK věnuje numerické mechanice a informatice, konkrétně digitálním dvojčatům. Umělá inteligence ho fascinuje, ale upozorňuje, že je nutné být před ní na pozoru a vychovávat studenty k tomu, aby vůči ní uměli být kritičtí. Jako proděkan pro digitalizaci se zabývá otázkou kybernetické bezpečnosti a rád by zlepšil využívání informačních systémů. Za fakultou chová včely. V dobách seriózního běhání týdně zvládal sto kilometrů, už 16 let se ve Stromovce pořádá „Bořkův běh“, v němž závodí profesoři i studenti.
Jste proděkanem pro digitalizaci, vedoucím Katedry mechaniky, pedagogem i vědcem. Jak se všechny tyto role dají skloubit? A která z nich je pro vás osobně nejnáročnější?
Snažím se, každá z nich má svá specifika a je pro mě výzvou. Beru to tak, že proděkanování a vedení katedry je služba komunitě, vážím si důvěry, kterou jsem dostal. Dává mi smysl se tomu věnovat. Samozřejmě mi pak zbývá míň času na odbornou práci, ale o to víc si jí pak vážím. Jak se mi to všechno daří skloubit, ale musí posoudit ostatní.
Funkce proděkana pro digitalizaci je na Fakultě stavební nová. Proč ji podle vás bylo potřeba vytvořit právě teď?
Myslím, že v oblasti digitalizace jsme v posledních letech svědky ohromné dynamiky. Je na to potřeba reagovat ve všech činnostech na fakultě. Nejde jen o technická řešení, ale o vytváření potřebné infrastruktury a legislativy, kterou nám zákony ukládají.
Co všechno dnes spadá do vaší agendy?
Zastupuji fakultu ve výboru pro kybernetickou bezpečnost, jsem členem rady univerzitního výpočetního a informačního centra (VIC) a jsem pověřený řízením fakultního Výpočetního a informačního centra.
Když se podíváte na fakultu jako celek, kde podle vás máme v digitalizaci největší rezervy a kde naopak můžeme být příkladem?
Univerzita má dlouhodobý dluh v oblasti informačních systémů — v tom, jak s daty pracujeme, jak je dokážeme zpracovávat a využívat tak, aby byla kdykoli dostupná těm, kteří je potřebují, v požadované podobě a vždy aktuální. A totéž platí i pro fakultu.
Jako fakulta se určitě se můžeme pochlubit svým novým studijním programem Digitalizace ve stavebnictví. Stavebnictví stojí před nutnou transformací a bude potřebovat odborníky, kteří mají znalosti v oblasti informatiky, zpracování dat a zároveň rozumí stavebním procesům. Považuji to za velmi perspektivní obor.
Kdybyste mohl zítra změnit jednu věc v současném digitálním fungování fakulty, co by to bylo?
Nahradil bych AEDO. Podle mého názoru místo aby práci ulehčovalo, tak ji často komplikuje.
S digitalizací samozřejmě souvisí také kybernetická bezpečnost. Jak velké téma to dnes pro fakultu je a kde vidíte největší rizika?
Je to téma velmi aktuální a bude to mít dopady na fungování fakulty. V současné době pracujeme na implementaci požadavků, které nám ukládá zákon o Kybernetické bezpečnosti, kde jako instituce poskytující služby v oblasti spadáme do režimu tzv. poskytovatele regulované služby.
Největším rizikem jsou lidé a dodavatelé, kteří poskytují fakultě nebo univerzitě IT služby a mají často přístup k naší infrastruktuře. Dnešní technická řešení umí řadu vnějších rizik výrazně omezit. Ale lidé jsou zranitelní a dělají chyby, ať už vědomě nebo nevědomě. Musíme pracovat na zvyšování gramotnosti v téhle oblasti, abychom si uvědomovali rizika a uzpůsobili své chování.
Velkým tématem současné digitalizace je umělá inteligence. Jak se na její nástup díváte jako pedagog?
Je to určitě skvělý nástroj. Fascinuje mě, jak dynamicky se to vyvíjí. Podle mě je ale důležité, abychom to stále vnímali jako nástroj. V žádném případě by to nemělo vést k tomu, že tomu začneme svěřovat naši práci zcela. Ve chvíli, kdy o věcech přestaneme přemýšlet, rozvíjet své nápady a myšlenky, vyřazujeme sami sebe ze hry a stáváme se nadbytečnými. Naše učení a získávání schopností je založené na tom, že si aktivně vybavujeme informace, že se dokážeme orientovat v nejasných, často protichůdných zdrojích a že z nich umíme vytvořit vlastní, smysluplnou syntézu. Právě tahle mentální práce — třídění, pochybování, hledání souvislostí, porovnávání a vyvozování je tím, co nás skutečně rozvíjí. Systémy umělé inteligence tenhle mentální proces do velké míry eliminují. A to přináší riziko poklesu našich schopností. Zároveň platí, že umělé inteligenci nelze slepě věřit a její výstupy je vždy nutné ověřovat. Měl by to být nástroj, který nám pomůže hledat nové souvislosti, které nám unikají a my o nich můžeme začít přemýšlet a hledat nová řešení.
Měla by podle vás fakulta studenty učit, jak AI používat, nebo spíš nastavovat hranice, kde už její použití není přijatelné?
Určitě by je měla učit, jak ji odpovědně používat. Dnes je umělá inteligence běžnou součástí inženýrské praxe. Je ale potřebné vychovávat studenty ke kritickému přístupu k tomu, co AI předkládá. Ale to není nic nového, to platí o každém softwaru, který používáte. Zatím žádný software ani AI nenese odpovědnost, tu bude mít vždy uživatel. Absolventi by měli mít potřebné znalosti, aby mohli předkládaná tvrzení či výsledky zkontrolovat a posoudit. Nemá cenu učit encyklopedické znalosti, ty si kdokoliv dnes snadno najde. Je potřeba se orientovat na základní principy, široké základy, pochopení souvislostí. To jsou podle mne nutné předpoklady pro kvalifikovanou práci.
Od loňského roku vedete Katedru mechaniky. Jakým směrem ji chcete rozvíjet a co je pro vás jako vedoucího katedry nejdůležitější?
Katedru tvoří lidé – akademici, vědci, doktorandi. Jsou to primárně oni, kteří přicházejí s novými inovacemi a tématy výzkumu. Roli vedoucího vidím hlavně v tom, abych zajistil kvalitní podmínky pro jejich práci, dokázal je motivovat. My jsme katedra velmi otevřená, věnujeme se řadě oblastí, které se stavebnictvím souvisí třeba jen vzdáleně. Strategie vedoucího je jednak podporovat tradiční úspěšné výzkumné týmy, ale zároveň podporovat nové věci a mladé lidi. My jsme v principu teoretická katedra orientovaná převážně na základní či aplikovaný výzkum, tam jsme dlouhodobě velmi úspěšní. Oproti tomu máme rezervy ve smluvním výzkumu. Tam bych chtěl podpořit naše větší zapojení, protože máme co nabídnout.
Kde byste chtěl Katedru mechaniky vidět třeba za deset let?
Rád bych ji viděl jako špičkové, uznávané pracoviště zapojené do mezinárodních projektů a studijních programů, které bude atraktivní destinací pro naše i zahraniční studenty a postdoky.
Sám jste absolventem naší fakulty. Profesně se věnujete numerické mechanice a informatice. Co vás k této oblasti přivedlo?
K informatice jsem tíhnul už od střední školy, a to ačkoliv jsem hrdým absolventem Střední průmyslové školy v Dušní ulici a stavařinu máme v rodině. V té době mi rodiče za tehdy asi šílené peníze koupili 8bitový počítač ZX Spektrum a mě to úplně nadchlo. Zároveň jsem měl štěstí na dobré učitele a ti mě přivedli k mechanice. A já se tyhle dvě věci snažím propojovat.
Specializujete se mimo jiné na modelování pokročilých materiálů a výrobních procesů a na tvorbu jejich digitálních dvojčat. Jak byste laikovi vysvětlil, co si pod digitálním dvojčetem představit?
Typickou stavařskou aplikací je nějaká významná stavba, třeba most nebo ochranná obálka jaderné elektrárny. Digitální dvojče je replikou skutečné konstrukce v digitálním světě, díky senzorům na skutečné konstrukci zrcadlí její chování. Dokáže na základě monitorovaného chování odhalit nestandardní chování a upozornit tak na možnou poruchu. Digitální modely často umožňují nad daty provádět různé simulace, potom digitální dvojče nereprezentuje jen skutečný stav, ale i řadu virtuálních stavů, které třeba předpovídají budoucí možné chování. To je užitečné například pro posuzování životnosti nebo plánování rekonstrukce.
Některé naše aplikace se věnovaly tvorbě digitálních dvojčat výrobních procesů v elektronice. Zde digitální model monitoruje jednotlivé kroky výroby a zároveň je i modeluje. To umožňuje optimalizaci výrobního procesu nebo i úpravu parametrů procesu v reakci na výstupní charakteristiky v reálném čase.
Váš výzkum se ale dostal i do praktického využití. Stál jste u zrodu softwarů OOFEM a MuPIF. K čemu tyto nástroje slouží a komu mohou pomáhat?
První je program pro řešení multi-fyzikálních problémů metodou konečných prvků, druhý je simulační platforma pro tvorbu digitálních dvojčat. Oba jsou to kódy s otevřeným kódem se svobodnou licencí. Kdokoliv si je může stáhnout a používat. Věnoval jsem jejich vývoji značnou část svého profesního života, dnes na jejich vývoji participuje řada mých kolegů a uživatelů z jiných univerzit a institucí. A mě těší, že to jsou pro ně užitečné nástroje, které jim pomáhají.
S fakultou jste ale propojený i trochu netradičně. Vedete fakultní včelařský kroužek, za budovou D máte úly. Jak jste se dostal ke včelaření?
Já bych to nenazýval kroužkem, ale spíš sdružením lidí z fakulty, které to baví. Počáteční nadšení bylo velké, dnes je nás pár, kteří se o včely skutečně starají. Letos díky varoáze začínáme prakticky od začátku. A co mě na tom baví? Je to něco úplně jiného a med mi moc chutná.
Další vaší velkou zálibou je běh. Vy jste dvanáct let běhal opravdu seriózně. Co to v praxi znamenalo?
Běhal jsem 80-100 kilometrů týdně, ale to není důležité. Běh je určitá forma závislosti a já si u toho vždy krásně vyčistil hlavu. Dnes už běhám jen rekreačně.
Váš – tedy Bořkův běh – pravidelně spojuje studenty a akademiky ve Stromovce. Jak tato tradice vznikla a kolik ročníků už má za sebou?
K běhu mě přivedl můj bývalý doktorand. První ročník vznikl jako neformální oslava mých narozenin. A u toho tak zůstalo, letos už proběhl 16. ročník.
Na stránkách Bořkova běhu se lze dočíst, že závodíte dokonce ve dvou kategoriích, a to Master, což jsou studenti, doktorandi, technici a asistenti, a Elite Senior, což zahrnuje docenty a profesory. A dokonce lze závodit i na inlajnech… jak tahle poněkud neobvyklá pravidla vznikla?
Dokonce dáváme diplomy pro prvního od konce. Je o to každý rok lítý boj. Když chce někdo závodit, běží nebo jede na bruslích, kdo chce pomoci, pomáhá, někdo si jen přijde popovídat s bývalými kolegy, prostě snad se každý najde.
A teď otázka, která asi zajímá všechny ostatní účastníky: Předběhl vás někdy někdo?
Ale samozřejmě.
Kromě běhání máte rád také horskou turistiku. Kam nejraději vyrážíte?
Nemám žádné vysněné místo, stačí mi kopce, ticho a příroda.
Máte nějaké vysněné místo, kam byste se chtěl podívat – ať už sám, nebo s rodinou?
Na Bali, to by nadchlo i moji ženu, mně by stačilo s ní jet třeba do Brna.
Když se za deset let ohlédnete zpět, co byste chtěl, aby po vás na fakultě zůstalo?
Dobré jméno.
Na závěr jedna trochu bizarní otázka. Když jsme rozhovor připravovali, zmínil jste, že máte doma televizi, na které lze kvůli utopenému ovladači pustit pouze dětský program Déčko. A zjistil jste, že vám to vlastně vůbec nevadí. Co to o vás podle vás vypovídá?
Kdepak utopený ovladač, ten by se dal koupit… Ale dcerka zalévala televizi a ta už ovladač neposlouchá, „zamrzla“ na aktuálním kanálu, kterým bylo Déčko. My jsme si zvykli a spokojeně žijeme jen s tím Déčkem. Informační šum se tím snížil a my máme víc času pro sebe. Doporučuji 😉
Děkuji za rozhovor.
Lidmila Kábrtová, Oddělení PR a marketingu FSv
Za obsah odpovídá: prof. Ing. Petr Konvalinka, CSc., FEng.
ŠTUK (ŠTUdácký Klub) je fakultní klub na Fakultě stavební ČVUT, který od roku 2012 funguje jako tvoje první stavařská rodina. Zaměřuje se na studentský život na škole – pořádá Vánoce v Atriu, vánoční kalendář, pub kvízy, exkurze a další akce spojené s fakultou. Nezapomíná ale ani na sebe: pro své členy organizuje teambuildingy a další aktivity, díky kterým je klub nejen zábavou, ale i skutečnou komunitou.