Tým výzkumníků z Fakulty stavební vyvinul unikání vícevrstevný sanační systém určený pro trvanlivou rekonstrukci povrchových vrstev pevností z 30. let 20. století a úspěšně ho i za pomoci studentů otestoval na fakultním experimentálním pevnostním objektu typu vzor 37 A-140Z z roku 1937 v Mradicích na Lounsku.
Podle slov vedoucích týmu výzkumníků doc. Jiřího Pazderky z Katedry konstrukcí pozemních staveb a doc. Pavla Reitermana z Experimentálního centra zkušenosti z praxe v oblasti sanací povrchových vrstev prvorepublikových pevností jednoznačně ukázaly na potřebu robustního profesionálního řešení, které bude navrženo specificky pro potřeby pevnostních objektů. Provedený průzkum a monitoring jasně prokázal nedostatečnost jak současných jednoduchých řešení na bázi nátěrů nebo tenkovrstvých omítek, tak i nespolehlivost řešení na bázi komerčních sanačních systémů určených pro běžné stavby. Zásadním nedostatkem současných řešení pak je nedostatečná trvanlivost pro takto exponované objekty, nepřizpůsobenost technologií specifikům pevnostních objektů a obvykle i historicky nepřesný vzhled sanovaného povrchu.
Vícevrstvý sanační systém vyvinutý týmem odborníků z Fakulty stavební ČVUT disponuje dlouhodobou trvanlivostí, je odolný vůči vlivům střídání teplot a povětrnosti, zejména ale dokáže eliminovat tvorbu kalcitových výluhů, které jsou nejvážnější hrozbou trvanlivosti povrchové vrstvy pevnostních objektů v dlouhodobém časovém horizontu. Systém se skládá ze čtyř základních vrstev – podkladního krystalizačního nátěru, modifikované jádrové krystalizační malty, výztužné sítě mechanicky kotvené k původní konstrukci a svrchní omítky s krystalizační příměsí.
Na obnově pevnostního objektu, na němž se systém testoval, pracoval tým letos od července do listopadu. Spolu s rekonstrukcí povrchu fasády, kdy byla svrchní krycí omítka v místech oblin nanášena pomocí ramenátů a dalších pomocných konstrukčních prvků, aby bylo dosaženo autentické geometrie objektu, byly provedeny i doplňující sanační práce na dalších částech objektu tak, aby bunkr byl v celkově vyhovujícím stavu. Dokončení povrchu maskováním by mělo proběhnout v příštím roce.
Unikátní vícevrstvý sanační systém byl vyvinut v rámci projektu NAKI II – DG18P02OVV063 pro trvanlivou rekonstrukci povrchových vrstev pevností z 30. let 20. století. Bunkr v Mradicích na Lounsku je zvenku volně přístupný, nachází se na souřadnicích 50.3345400N, 13.6748600E.
Za obsah odpovídá: prof. Ing. Karel Kabele, CSc.
České vysoké učení technické v Praze
Fakulta stavební
České vysoké učení technické v Praze
Fakulta stavební
Thákurova 7/2077
166 29 Praha 6 – Dejvice
